Při léčbě obezity už možná brzy nebudeme muset počítat každou kalorii. Odborníci z Kalifornie totiž oprášili molekulu ze 70. let, která dokáže razantně zvýšit energetický výdej organismu.
Výsledek je přesně takový, jaký si přeje každý pacient. Tělo ztrácí tukové zásoby, ale svalová hmota zůstává nedotčena. Studii, která navrhuje zcela nový přístup k hubnutí, publikoval prestižní magazín Science Advances.
Zkoumaná látka u laboratorních myší zvýšila spotřebu energie o 18 %. Zároveň zlepšila hladinu cukru i triglyceridů v krvi a zmírnila ztučnění jater. Ještě lepších výsledků navíc vědci dosáhli, když tuto molekulu zkombinovali s populárními léky ze skupiny GLP-1, jako jsou Ozempic, Wegovy, Mounjaro nebo Zepbound.
Stinná stránka dnešních hitů na hubnutí
Přípravky s obsahem GLP-1 v posledních letech naprosto změnily pravidla hry v léčbě obezity a cukrovky. Rychle snižují tělesnou hmotnost a perfektně regulují krevní cukr.
Přesto mají jednu zásadní nevýhodu. U řady pacientů vyvolávají silnou nevolnost a trávicí obtíže. Extrémní potlačení chuti k jídlu vede k tomu, že lidé jedí příliš málo a kromě tuku ztrácejí i svaly.
Úbytek svalové hmoty není jen estetický problém. U pacientů zvyšuje riziko celkové křehkosti a může odstartovat dlouhodobé zdravotní komplikace.
Molekula, která přeprogramuje buňky
Tým z UC Berkeley proto zvolil jinou strategii. Místo drastického omezování kalorií se vědci rozhodli donutit tělo, aby samo spotřebovalo mnohem více energie prostřednictvím zrychleného metabolismu.
Klíčem je sloučenina s názvem kyselina 5-tetradecyloxy-2-furoová, zkráceně TOFA. Ta v těle narušuje tvorbu cholesterolu a triglyceridů. Zároveň přepíná geny, které buňkám nařizují, aby jako primární palivo začaly spalovat uložený tuk.
U obézních myší TOFA výrazně zlepšila citlivost na inzulín a kontrolu glukózy. Hlodavci radikálně zhubli, ale jejich svalová hmota zůstala prakticky beze změny.
„Tělesná hmotnost reaguje na dva faktory: menší příjem kalorií nebo větší výdej energie,“ vysvětluje pro web Science Daily Anders Näär, profesor metabolické biologie z UC Berkeley a hlavní autor studie. „Léky GLP-1 řeší jen první část rovnice, my jsme se zaměřili na tu druhou.“
Lidé kráčející po schodech jako symbol fyzického výdeje energie.
Starý objev bez nebezpečných rizik
Sloučenina TOFA přitom není žádnou novinkou, vědci ji objevili už v 70. letech minulého století. Patří mezi takzvané inhibitory ACC, jejichž úkolem je snižovat produkci lipidů v těle.
Řada podobných inhibitorů se dostala až do střední fáze klinických studií, ale žádný nakonec nezískal schválení. Většina z nich totiž u pacientů nebezpečně zvyšovala hladinu triglyceridů, což představovalo obrovské riziko pro srdce a cévy.
Kalifornský tým ovšem zjistil, že TOFA funguje jinak. Nejenže blokuje tvorbu lipidů, ale navíc aktivuje buněčné receptory PPARα a PPARδ. Ty spouštějí geny zodpovědné za příjem a okamžité spálení tuku.
O pětinu rychlejší spalování i v klidu
Právě tento kombinovaný efekt zvedl u myší energetický výdej o necelou pětinu. Zvířata přitom nebyla nucena k žádné vyšší fyzické aktivitě a nezvýšila se jim ani tělesná teplota.
Hladina triglyceridů zůstala u zvířat pod kontrolou, takže nebezpečí kardiovaskulárních potíží odpadlo.
„TOFA vyvolává v těle vysoce koordinovanou reakci. Zablokuje tvorbu lipidů a rovnou aktivuje dráhy pro výdej energie. Tělo si tak s přebytečným tukem a glukózou poradí mnohem efektivněji,“ doplňuje další autor studie Justin Y. Lee.
Ideální parťák pro Ozempic a Wegovy
Vědci zkusili účinky molekuly TOFA napodobit pomocí dvou různých léků – jeden tlumil tvorbu lipidů, druhý zrychloval metabolismus. Samotná TOFA ale fungovala o poznání lépe.
Následně přišel hlavní test: kombinace molekuly TOFA se stávajícími léky GLP-1. Vědci použili semaglutid (Ozempic, Wegovy) a tirzepatid (Mounjaro, Zepbound).
Společné podávání obou látek vedlo k masivnějšímu úbytku tělesné hmotnosti a k ukázkové kontrole glukózy, inzulinu i triglyceridů.
„Účinky se skvěle doplňují. TOFA funguje s léky potlačujícími chuť k jídlu naprosto synergicky. Vidíme ji proto spíše jako zásadní doplněk současné léčby než jako její náhradu,“ konstatuje Näär.
Navzdory nadějným datům ale upozorňuje na důležitý fakt. Sloučenina zatím prošla pouze testy na zvířatech. Zda bude stejně bezpečná a účinná i u lidských pacientů, musí potvrdit až nadcházející klinické zkoušky.
